III. DOBA KRÁLOVSKÁ

Obsah:

Dávné pověsti národa českého - Doba královská

Poselstvo Jeho Milosti, Podvedený král, Anežka, dcera Přemyslova, Moravské pole, Poskvrněná země, Záviš a královna, Záviš a král, Závišova smrt, Král Jan Lucemburský, Bitva u Kresčaku, O mrtvém pastýři, Opatovický poklad, Stavba chrámu, Karlův most a Hladová zeď, Měšťan Jan Rotlev, Smutných zvonů hlas, Vykoupaný pekař, Žito kouzelník, Nejslavnější Žitův kousek, O Janu Nepomuckém, Král a lazebnice, Smrt krále Václava, O mistru Hanušovi, Litoměřický sloup, Jan Žižka z Trocnova, Zbraně pro krále, Bitva u Sudoměře, Žižkovo polní vojsko, Bratr Jan Paleček, Dalibor z Kozojed, Rabbi a Mordechai, O Golemovi, Faustův dům, Krvavá exekuce, Blaničtí rytíři.

Ukázka:

   Do ustrašené Prahy se pomalu probouzelo ráno. Loudalo se jen co noha nohu mine, nesměle nakukovalo do přivřených okenic a za mříže vězení Staroměstské radnice, kde čekalo dvacet sedm odsouzenců na svůj poslední východ slunce. Nespali. Snad ještě svitne trochu naděje, mysleli si mnozí, snad…

   Na staroměstském orloji právě odbíjela pátá ranní hodina. Tak jako každého dne také dnes radostně zakokrhal kohout, ale spolu s ním zatahal za provaz také kostlivec a zazvonil umíráčkem. Zvonil na poslední cestu…

   Z Hradu houkl výstřel z děla. Byl 21. červen 1621 - den, ve kterém mnozí přestali věřit na zázraky a přestali věřit v Boha, půl roku po osudné bitvě na Bílé hoře, den trestání vzbouřenců. Tak nazval vítězný Habsburk Ferdinand II. ty, kdo se odvážili proti němu postavit, a zejména jejich vůdce – pány a měšťany z pražského direktoria. A trestal nemilosrdně. Země se neotevřela, aby pohltila ty, kdo byli příčinou všeho neštěstí! Vltava se neobrátila proti proudu, aby je smetla s povrchu země! Všechno bylo připraveno ke krvavému divadlu, jaké nemělo v dějinách země obdoby.

   Před průčelím radnice už stálo vysoké lešení celé potažené černým suknem, lešení s hodně širokou podlahou a velkým křížem s tělem Krista namalovaným na plechu. Nebýt sedmi postav v černých pláštích a s černými kuklami přes hlavy, které stály přímo před ním, mohl by se kde kdo domnívat, že jde jen o nějaké velké přírodní divadlo. Ale sedmá postava stojící v popředí držela před sebou velký obouruční meč. Jeho hrot byl opřen o podlahu lešení, zatím co rukojeť jí sahal až po prsa. Ta postava patřila katu Janu Mydlářovi, který měl tvář volnou, nezahalenou, zatímco jeho šest pomocníků mělo na tvářích kukly s otvory pro oči. Stál nehnutě jako socha s tváří obrácenou k radnici, odkud měli každou chvíli vyvést odsouzence.