II. DOBA KŘESŤANSKÁ

Obsah:

Dávné pověsti národa českého - Doba křesťanská

Dva andělé, Bořivoj a Ludmila, Vzpoura proti kříži, O Štylfrýdovi, Bořivojův návrat, Kníže Vratislav, Dětství knížete Václava, O Drahomíře, O Palhojovi, Umučení sv.Ludmily, Václav českým knížetem, Zázraky Ludmilina hrobu,Založení Chrámu sv. Víta, Drahomířin boží soud, Svaté znamení, Boleslavská bratrovražda, Hrob sv. Václava, Poslední cesta mučedníka božího, Stavba hradu Boleslavi, Kotel místo orlice, Nepřátelství mezi rody, O svatém Vojtěchovi, Zkáza Libice, Kníže Ryšavec, Jak Vršovci potupili Jaromíra, Jak ovčák vyhnal Poláky z Prahy, Oldřich a Jaromír, Oldřich a Božena, Přimda, Založení Sázavského kláštera, Břetislav a Jitka, Jaromírova smrt a soud nad Kochanem, Cesta do Hnězdna, Kníže proti císaři, S kopím a praporcem sv. Václava, Češi před Milánem, Dobytí Milána.

Ukázka:

...Divocí Břetislavovi poslové se rozjeli po celé zemi a svolávali muže do zbraně. Stejně jako kdysi lucký kníže Vladislav, tak nyní i český kníže Břetislav vybavil své posly provazy spletenými z lýka, jimiž za jízdy mávali nad hlavou. „Kdo neuposlechne výzvy svého knížete a nevytrhne s ním do svaté války, aby se přičinil o vítězství českých zbraní a vyzvednutí ostatků svatého Vojtěcha, bude tímto lýčeným provazem utracen!“ volali.

   Konečně nadešel den, kdy se od Prahy dalo na pochod obrovské vojsko. Lehká jízda jedoucí v čele tisícihlavého zástupu držela v rukou meče, kopí a luky - to byli ti, jejichž úkolem bylo útočit na nepřítele, dorážet na něho, dobývat hradby a bořit brány. V jejich čele jel na skvostném hřebci Břetislav a vedle něho na podobném koni biskup Šebíř. Za nimi táhlo jádro vojska – vozkové se soumary a truhlicemi, otroci, řemeslníci potřební vždy tam, kde je velké množství lidí, a všichni ti, kdo loupí a hledají kořist. Ve značné vzdálenosti za nimi, až na několik hodin jízdy, se ubíraly oddíly kryjící vojsku záda.

   Kudy vojsko táhlo, všude už stáli u křižovatek další ozbrojené houfy, které se k němu přidávaly, takže celý obzor byl brzy zakryt zbrojným národem. Mnohých polských měst ani nebylo třeba dobývat, jejich obyvatelé sami otvírali brány a vzdávali se českému knížeti Břetislavovi. Jako mořský příboj rozráží skaliska, tak se převalila ohromná vlna vojska i přes město Krakov, kdysi sídlo mocného polského krále Boleslava Chrabrého, až konečně dostihla Hnězdna.

   Břetislav ve skvostném knížecím rouchu a zlatou přilbicí na hlavě vjel do bran, které mu byly slavně otevřeny. Vjel do nich ne jako dobyvatel, ale jako poutník držící před sebou meč ve znamení kříže – nádherný kníže, před nímž se zástupy rozestupovaly, ženy poklekaly a muži se

zkříženýma rukama na prsou se mu klaněli. Obrovské nadšení se zmocnilo každého, i celého vojska.