I. DOBA POHANSKÁ

Obsah

Dávné pověsti národa českého - Doba pohanská

O Ljubovi a Ljubě, Avaři, Přísaha svornosti, Na život a na smrt, Souboj, Zánik starého sěla, Čechův lid, Hora Říp, V nové vlasti, Čechova smrt, O Krokovi, Lech a jeho lid, Krokovy dcery, Silný Bivoj, Libušin soud, O Přemyslu Oráčovi, Založení Prahy, Libušina proroctví, Odbojná Vlasta, O statečném Motolovi, Vítězství dívek nad muži, Pomsta, Ctirad a Šárka, Zkáza Děvína, O Křesomyslu a Horymírovi, Neklan a Vlastislav, Meč luckého knížete, Straba, Statečný Tyr, Turské pole, Strabův návrat, Durynk a Neklan, Hostivít a Mstiboj, Zrádný Sukoslav, Rozdělené knížectví.

Ukázka

 ... Lesní masiv Avary pohltil. Tady už nebyli pány, jak byli zvyklí ve stepi. Příroda sama rozdělila nepřemožitelnou avarskou jízdu do skupin namáhavě se prodírajících lesním porostem, a jen co všichni jezdci zmizeli mezi stromy, číhající slovanské kmeny Vjatičů a Severjanů se za jejich zády spojily a uzavřely past.

   V tu chvíli se postavila Avarům do cesty hráz lučištníků a mračna šípů se jim zaryla do hrudi. Jezdci padali s koní jako podťatí a ti je drtili pod svými těly. Zaskočení a překvapení útočníci vyráželi bolestné skřeky, které vzápětí vystřídal zuřivý řev.

   V tu chvíli se na ně sneslo další mračno šípů – zpoza kmenů i z korun hustých stromů, kde všude byli ukryti slovanští bojovníci. Avaři se chtěli dát na ústup, ale tam se na ně vyhrnuli Slované s oštěpy a sekeromlaty a také ze stran se na ně vrhli s divokým křikem ukrytí slovanští bojovníci.

   Nastala nelítostná řež. Slované dobře věděli, že nejzranitelnější místo jezdců je na jejich levém boku, kde nedrží v ruce meč, a dokázali toho dovedně využít; ale i tak jich mnoho padlo s lebkami rozťatými avarskými šavlemi.

   Vtom lučištníci, jak bylo předem domluveno, předstírali útěk a ukryli se za stromy. Avarům se tak uvolnila cesta a okamžitě toho využili. Masa jezdců, osvobozená ze strašlivého sevření, se pohnula vpřed – přímo do míst, kde na ně čekala zrádná bažina.

    Když se prvních několik desítek jezdců propadlo do bahna, zůstaly další řady stát. Avaři s výkřiky zlosti a úžasu jen bezmocně pozorovali, jak se jejich spolubojovníci propadají do hlubin. Jenže na ně se zezadu tlačili další jezdci, kteří nevěděli, co se vpředu děje, a tak byli vtlačeni další a další Avaři i s koňmi do náruče zrádného močálu.

   Když konečně pochopili, co se vlastně stalo, podařilo se jim znovu se vzchopit a obrátili se k rychlému ústupu. Ale na jejich nový mocný nápor opačným směrem už nebyli Slované připraveni. Tak se podařilo velké části avarské jízdy uniknout zpátky do stepi.

   Avaři byli poraženi a Slované se mohli radovat z dobytého vítězství. Jen ta daň, kterou museli za své vítězství zaplatit, byla obrovská. Museli postavit mnoho velkých tryzen, aby na ně mohla být snesena těla všech padlých a po slovanském způsobu v ohni spálena - na rozdíl od padlých Avarů, jejichž těla byla ponechána divoké zvěři na pospas.